期刊名称：Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Gymnica
印刷版ISSN：1213-8312
出版年度：2011
卷号：41
期号：4
页码：37-41
语种：English
出版社：Palacky University
摘要：VÝCHODISKA: V hipoterapii je, na rozdíl od jezdectví, jezdec považován za pasivní prvek, který je stimulován impulsy, které vycházejí z pohybujícího se hřbetu koně. CÍLE: Cílem studie bylo zjistit, zda jezdec ovlivňuje pohyb koně v hipoterapii. METODIKA: Do studie byli zařazeni dva angličtí plnokrevníci podobné tělesné konstituce (věk: 19 a 14 let, výška v kohoutku: oba 1,65 m, hmotnost: 548 a 500 kg). Skupinu jezdců tvořilo dvanáct zdravých mladých žen (věk: 23,3 ± 2,8, hmotnost: 59,2 ± 5,3, výška: 167,3 ± 4,2). Celkově bylo analyzováno 36 krokových cyklů koně u každého jezdce. Koně se pohybovali v kroku přirozeným tempem. Pohyb byl zaznamenán s pomocí 4 videokamer (frekvence 50 Hz). Pro zpracování kinematických dat byl využit program APAS. Pro hodnocení byly vybrány časově-prostorové parametry, vertikální rozsah pohybu vybraných bodů na končetinách a hřbetu koně a rozsah úhlu v tarsu. Statistické zpracování bylo provedeno pomocí programu Statistica (jednofaktorová analýza rozptylu). VÝSLEDKY: V naší studii jezdec neovlivnil trvání krokového cyklu, délku ani rychlost kroku. U koně A jsme nalezli významné rozdíly při jízdě s různými jezdci ve velikosti pohybu na zadní končetině a hřbetu. U koně B byl nalezen významný rozdíl při jízdě s různými jezdci pouze u rozsahu pohybu na předním kopytě ve vertikálním směru. ZÁVĚRY: V hipoterapii základní časově-prostorové parametry koně v kroku při přirozené rychlosti pohybu nejsou ovlivněny jezdcem. Co se týče rozsahu pohybů ve vertikálním směru na končetinách a hřbetu koně, tak výsledky nejsou jednoznačné. Pro další výzkum je nezbytný větší počet koní. Pacienta a koně v hipoterapii bychom měli vnímat spíše jako dva prvky, které se vzájemně ovlivňují, než jako pasivní a aktivní prvek.↓BACKGROUND: In hippotherapy, in comparison to equitation, it is assumed that the rider is a passive element, only stimulated by mechanical impulses produced by the moving horse's back. OBJECTIVE: The aim of the study was to determine the influence of the rider on the horse's movement in hippotherapy. METHODS: Two sound thoroughbreds with a similar body shape and size (age: 19 and 14 years, withers height: 1.65 m both, weight: 548 and 500 kg) participated in the study. The test group of riders consisted of twelve healthy young women (age: 23.3 ± 2.8, weight: 59.2 ± 5.3, height: 167.3 ± 4.2) without any previous horse riding experience. For each rider 36 trials in total (6 strides in 6 hippotherapy sessions held during the course of five weeks) were evaluated. The movement was recorded by 4 videocameras (frequency 50 Hz). Spatiotemporal variables, the vertical displacement of selected points on the horse's limbs and the back and angle displacement of tarsus joint were analyzed by the APAS programme. Statistical processing was performed by the Statistica programme (one way ANOVA). RESULTS: In our study, we didn't find any statistically significant difference (p < 0.05) for stride duration, stride length and a horse's walking velocity. Upon the walking of Horse No. 1 with various riders, statistically significant differences (p < 0.01) in the vertical and angle displacement of points on the hind limb and on the horse's back were found. For Horse No. 2, a statistically significant influence of the rider on the movement of the horse was found only in the vertical displacement of the fore hoof. CONCLUSIONS: In hippotherapy, basic spatiotemporal variables of a horse's natural walking aren't influenced by the rider. As for the vertical displacement of points on the limbs and the horse's back, the results are not explicit. A larger number of horses is necessary for future study. The patient and the horse in hippotherapy are to be rather considered as interactive elements than as passive and active elements.
