摘要：Teorií, které vysvětlují, proč se lidé smějí, není mnoho. Významné jsou v podstatě jen tři, pomineme-li přístup psychoanalytický, zbývají dvě. Buď se smějeme, když se setkáme s něčím nečekaným a specificky překvapivým (tzv. teorie inkongruence), nebo jestliže náhle nabudeme nad někým či něčím převahy, nad někoho se povýšíme, někoho ponížíme, vysmějeme se mu (teorie superiority). Tyto dvě teorie lze navíc sloučit v jednu, protože obvykle se na komické situaci podílejí obě složky. Bylo tomu tak již v antických anekdotách, jako např. v této: „Jeden z Kýmy prodával med. Kdosi k němu přistoupil, ochutnal med a pochválil. Na to ten včelař: ‚Ani bych ho neprodával, kdyby mi do něho nespadla myš.‘“ Nebo uveďme jiný příklad: „Abdéřan uviděl eunucha rozmlouvat s jakousi ženou a ptal se druhého, je-li to jeho žena. Když se dozvěděl, že eunuch nemůže mít ženu, poznamenal: ‚Tak to bude jeho dcera.‘“
