摘要：Floods are considered to be a crucial agent influencing the formation of the floodplain. The knowledge of the floodplain evolution can be therefore an important source of information about the past floods magnitude and frequency. Recent and past dynamics of the Jeleni potok floodplain (Opava catchment) was analyzed in this study using dendrochronological and geomorphological methods. Complex structure of the floodplain was usually represented by gravels covered by distinct layer of fine-grained sediment. The beginning of the floodplain development by accumulation of fine-grained particles is estimated to be of the Medieval age (ca 900 years BP). Up to 60 cm of loamy silts have been deposited since that period. Lateral erosion of the channel is recently a dominant geomorphological process in the studied floodplain. The most extensive erosional landforms (bank scours, flood channels) were formed during the July 1997 flood. In addition, another two flood events were recorded based on dendrochronological markers. Recent dynamics of the Jeleni potok floodplain is, however, strongly affected by human- induced transformation of the channel. Dřívější a současný vývoj nivy Jeleního potoka (povodí Opavy) Údolní niva Jeleního potoka (levostranný přítok Opavy) byla zkoumána za účelem zjištění aktuální i historické dynamiky tohoto toku. Metodický přístup byl založen na dendrochronologickém datování erozních a akumulačních tvarů vznikajících při povodňových událostech. Datování bylo doplněno popisem nivních sedimentů a charakteristikou prostředí, ve kterém se tyto sedimenty ukládaly. Charakter sedimentace v nivě Jeleního potoka odpovídá ostatním nivám podhorských toků ve střední Evropě. Nejdříve byly uloženy štěrky v podmínkách intenzivně migrujícího koryta a tento typ sedimentace se změnil během středověku na sedimentaci povodňových hlín s převládající písčitou až prachovou složkou. Středověká kolonizace představovala velmi zásadní změnu přírodních podmínek v širším okolí studované oblasti, a to od středních poloh (vlastní studované povodí) až po nejvyšší partie sousedícího Hrubého Jeseníku. Rychlé odlesnění a zavedení hospodaření na orné půdě vyústilo v sedimentaci povodňových hlín v mocnostech až kolem 60 cm. Mocnost jemnozrnných sedimentů je však v rámci údolní nivy vysoce variabilní. Aktuální ukládání sedimentů v nivě je pravděpodobně méně intenzivní než v minulosti, a to zejména proto, že naprostá většina povodí je pokryta buď travními porosty nebo lesy. Z erozních tvarů reliéfu vytvořených povodněmi jsou v nivě Jeleního potoka nejhojněji zastoupeny břehové nátrže a povodňová koryta. Tyto tvary, nejčastěji vytvořené během povodně v roce 1997, svědčí o zvýšené boční erozi. Některé z erozních tvarů byly vytvořeny již dříve, a to během povodňových událostí v letech 1991 a 1986. Dynamika koryta Jeleního potoka je silně poznamenána antropogenními úpravami jeho trasy, podélného i příčného profilu koryta. Velký počet erozních tvarů ukazuje, že toto uměle upravené koryto jeví zvýšenou nestabilitu a není ve stavu dynamické rovnováhy.
