摘要：The Czech landscapes have been shaped by many driving forces such as sub/urbanisation, construction of transport and logistics infrastructure, afforestation or agriculture extensification. The outskirts of Prague belong to some of the most affected regions despite two protected landscape areas (PLA ) spread out here, protecting unique nature in the national context. The key question is whether and how the land cover changes, their direction and magnitude, differ inside and outside of these two protected landscape areas and thus, whether legislative landscape and nature protection fulfils its role, preventing negative changes e.g. caused by urban sprawl. Therefore two groups of study sites were defined – inside and outside the PLAs – in order to test whether undergoing land cover changes differ. The CORINE land cover layers were used to quantify landscape structure and its change using landscape metrics and land cover changes during the time period of 1990–2006. Obtained data were analysed using methods of direct ordinations (redundancy analysis). The results showed that two groups of study sites differed in landscape structure and landscape composition in the year 1990, but trajectories and intensities of land cover changes since then have been very similar, however landscape structure unlike landscape composition have still remained different. It seems that socio-economic development influenced both groups in comparable ways and though, legislative landscape and nature protection doesn’t restrict land cover changes even those caused by urban sprawl; however, further analyses are necessary. Srovnání změn v krajině uvnitř a vně chráněných území v zázemí Prahy mezi lety 1990 a 2006 V České republice dochází v posledních dvou dekádách v důsledku hlubokých společenských a politických změn k významným změnám krajinného pokryvu a jeho struktury (Romportl et al. 2010). Na většině území Evropy dochází k homogenizaci krajiny a zániku regionálních krajinných typů (Jongman 2002). Specifické formy využívání krajiny a krajinný ráz přitom patří mezi základní kulturní hodnoty, které si zaslouží legislativní ochranu. V České republice jsou k tomuto účelu zřízeny kategorie přírodních parků a chráněných krajinných oblastí. Otázkou ovšem zůstává, zda statut těchto chráněných území zajišťuje dostatečnou ochranu specifické skladby krajinného pokryvu a jeho struktury. Mezi potenciálně nejohroženější oblasti patří bezesporu území v zázemí velkých měst atraktivních pro rezidenční i komerční výstavbu. Tento efekt ještě více zvyšuje existence dálnic a dalších důležitých dopravních tras. V předložené studii jsme se proto zaměřili na srovnání změn krajinného pokryvu a jeho struktury ve vybraných 25 obcích v zázemí Prahy v zóně obdobné časové dostupnosti a vzdálenosti k dálnici D5. Třináct z těchto obcí leží na území CHKO Český kras, resp. CHKO Křivoklátsko, zbylých dvanáct pak mimo chráněná území. Cílem analýzy bylo ověření hypotézy, že v chráněných území by nemělo docházet k významným změnám krajinného pokryvu a jeho struktury, které by vedly ke snížení hodnot krajinného rázu. Výsledky však ukázaly, že v obou typech modelových lokalit dochází ke krajinným změnám podobné intenzity. Ačkoli se výchozí charakter krajinného pokryvu a jeho struktury v obou typech krajiny liší, dochází postupně ke konvergentnímu vývoji, jinými slovy ke smazávání rozdílů mezi krajinou na území CHKO a krajinou nechráněnou. Z toho vyplývá, že status chráněných krajinných oblastí pravděpodobně nepředstavuje dostatečnou úroveň ochrany krajiny v exponovaných územích České republiky.
