摘要：Changes in the extent and occurrence of non-forest woody vegetation in the agricultural landscape of the Novodvorsko and Žehušicko region in the Central Bohemia during the last 60 years are presented in the paper. The study is based on a comparison of data (landscape structure indicators) from two time horizons – 1950 and the present (2011). Historical black and white aerial photographs from 1950 and color orthophotomaps from 2006 were used as data sources. Furthermore, the present state of the vegetation was investigated and specified by field mapping in 2011. The extent and changes of non forest woody vegetation were observed in natural (biochores) and cultural (landscape character areas) units with the aim to find out differences dependent on natural and cultural conditions. Results confirm that the quantity as well as the distribution of elements of non-forest woody vegetation changed during the last 60 years in an important way. Significant decrease in the area of non-forest woody vegetation and extinction of many important biotopes are among the main results of the work. The study provides strong evidence that changes in land use and landscape structure have a great influence on non-forest woody vegetation in all aspects. At the end of the paper, the reasons for the changes are discussed. In general, intensification and mechanization of agriculture has caused extinction of fine-grained landscape microstructure especially as to arable lands connected with removal of dispersed vegetation structures. Straightening of watercourses and destruction of meanders with their riparian vegetation has had the same effect. Vývoj nelesní dřevinné vegetace v krajině Novodvorska a Žehušicka (Střední Čechy) Rozptýlená zeleň (nelesní dřevinná vegetace stromů a keřů) je významným prvkem krajinné struktury, podílí se na její funkčnosti a pestrosti, zvyšuje biodiverzitu krajiny a je určujícím znakem krajinného rázu. Během posledních 60 let došlo k velkým změnám ve struktuře a rozšíření rozptýlené zeleně v krajině. Zatímco v minulosti byly dřeviny do volné krajiny cílevědomě vysazované v podobě alejí, remízků i solitérů, v období socialistického zemědělství byla tato vegetace v důsledku zcelování pozemků a intenzifikace zemědělství naopak likvidovaná, protože byla vnímaná jako překážka souvislého obdělávání zejména orné půdy. Potvrzují to i výsledky této studie, realizované na příkladu intenzivně využívané zemědělské krajiny ve středních Čechách. Zájmové území leží v povodí dolních toků Doubravy a Klejnárky a zaujímá přes 60 km2. Porovnáním současného stavu se stavem v roce 1950 bylo zjištěno, že v tomto území se snížilo zastoupení rozptýlené zeleně ve všech kategoriích (bodové, liniové a plošné prvky). Plocha bodových prvků se snížila o 17,5 %, plošných o 6,5 % a liniových o 4 %. Jako statisticky významné byly vyhodnoceny změny v případe liniové a plošné vegetace. Po napřímení vodních toků zmizely z krajiny zbytky břehových porostů bývalých říčních meandrů, vlivem kolektivizace zmizely liniové vegetační prvky na hranicích pozemků. Tato ztráta byla částečně nahrazená nově vysazovanými stromořadími podél cest nebo nesouvislými porosty na březích upravených vodních toků a umělých melioračních kanálů. V krajině se zachovaly některé vegetační struktury vázané na význačné artefakty, které můžeme označit jako historické krajinné struktury. Příkladem jsou liniové porosty dřevin na hrázích bývalých rybníků, podél starých cest nebo skupiny či solitéry dřevin vázané na místní krajinné dominanty jako jsou kříže, boží muka apod. Rozšíření, struktura a hustota prvků rozptýlené zeleně v krajině závisí jednak na přírodních podmínkách (primární krajinná struktura), dále na způsobu využívání krajiny (sekundární krajinná struktura) a konečně také na legislativních limitech a stupni ochrany daného území (terciérní krajinná struktura). Studie potvrdila, že nejvyšší zastoupení prvků rozptýlené vegetace je v biochorách údolních niv a v charakteristických prostorech krajinného rázu vymezených v údolních nivách Labe a dolní Doubravy. Potvrdilo se, že v krajinné památkové zóně Žehušicko, vyhlášené na ochranu kulturní krajiny s významnými stopami starých krajinářských úprav je vyšší zastoupení prvků rozptýlené zeleně než v okolní nechráněné krajině mimo krajinnou památkovou zónu. Za posledních 60 let došlo nejen ke snížení rozsahu (hustoty) rozptýlené zeleně v krajině, ale také ke změně jejího významu a funkce. V minulosti byla využívaná k účelům, které jsou dnes převážně nevýznamné a druhořadé (zdroj dřeva, případně květů nebo jiných částí rostlinné biomasy, sběr ovoce, vyznačení hranic pozemků apod.). V současnosti převládá její funkce estetická, krajinotvorná. Úbytek rozptýlené zeleně ve volné krajině je částečně kompenzován současným šířením nelesní dřevinné vegetace v krajině procesem sukcese na opuštěných a nevyužívaných plochách.
