摘要：Článek rekapituluje teoretická východiska andragogiky a pokouší se je uvést do kontextu celoživotného učení, které by podpořilo aktéry udržitelného rozvoje na místní úrovni – zprostředkovalo by jim znalosti a dovednosti potřebné k tomu, aby mohli reagovat na stoupající požadavky rychle se měnícího světa. Takto zaměřené programy mohou vycházet z konceptu místně zakotveného učení, sociálního učení a/nebo transformatinvího učení a nabývat různých forem. Autoři také diskutují strategické dokumenty celoživotního učení na evropské úrovni i v rámci ČR a uvádějí příklad inovativní metody založené na foresightu.
