摘要：Dodržování daňové morálky je jednou z oblastí, kde laboratorní experimenty mohou přispět k pochopení individuální racionality ekonomických subjektů. Teoretický model založený na teorii očekávaného užitku a předpokladu racionálního jedince (homo oeconomicus) není schopen pokrýt a vysvětlit komplexitu individuálního rozhodování o (ne)dodržení daňových zákonů. Zároveň platí, že možnosti zkoumat daný jev „v terénu“ jsou omezené. Výsledky získané prostřednictvím laboratorního testování tak mohou pomoci zaplnit prázdná místa ve výzkumu. Námi prezentovaná analýza se v této souvislosti zaměřuje na několik dílčích cílů. Vzhledem k relativně malému povědomí v české odborné komunitě (i) diskutujeme relevanci metody laboratorního experimentu v ekonomii pro zkoumání chování daňových subjektů, přičemž se opíráme o (ii) shrnutí dosavadního stavu poznání ve zkoumané oblasti. Detailněji experimentální metodu (iii) představují výsledky vlastního výzkumu (experimentu). V experimentu, který představuje náš příspěvek, jsme se zaměřili na posouzení vlivu dvou základních fiskálních proměnných na míru dodržování daňové morálky. Cílem je posoudit vliv měnící se pravděpodobnosti daňové kontroly a výši sankce uložené v případě krácení daně. Naší výzkumnou otázkou bylo, zda a do jaké míry měnící se hodnota těchto proměnných ovlivní chování daňového poplatníka, resp. jeho ochotu odvádět daň v řádné výši. Výsledky provedeného experimentu ukazují, že reakce českých subjektů na parametrickou změnu těchto proměnných je velmi obdobná, jako je tomu v zahraničních experimentech. Z obou studovaných faktorů má na ochotu řádně platit daně výraznější vliv rostoucí pravděpodobnost daňové kontroly. Naopak vliv výše uložené sankce je spíše marginální.
