摘要：Postmoderna, to není pouze dekonstrukce, kterou nabízí Jacques Derrida, a která je v českém právním prostředí chápána jako pouhá destrukce. Tento článek se zaměří spíše než na dekonstruktivistické tázání na jazykovou a narativní povahu práva. Cílem je poukázat na proměnu vědění, kterou se současným pojetím práva můžeme spojit: právo nelze poznávat jako konečnou sadu výpovědí o společensky aprobovaném jednání, či jednání, o kterém tvrdíme, že je žádoucí. Je to sada příběhů, která se neustále mění, která se vyvíjí, a ve které se odehrávají impulsivní i plánované boje o ovládnutí významů. Právo není možné poznávat ve své úplnosti. Právo jako celek je pouze ideální typ (Weber), jehož skutečné poznání je nespojité a v úplnosti nemožné. To je právo, na které nám ukazuje postmoderna, a které ukážeme v tomto článku.
关键词：postmodernismus;právo;ideologie;narativy v právu
