摘要：Role životopisce je v mnoha ohledech nezáviděníhodná. Poté, co se dlouho a pečlivě seznamuje s dostupnými prameny a pátrá v archivech po pramenech dosud neznámých, zjistí nakonec ke své nelibosti, že přes veškerou snahu ví o dané osobnosti stále jen zlomek toho, co by o ní vědět chtěl. Druhé úskalí jeho práce spočívá v tom, že ačkoli se opírá o objektivně doložitelná fakta, musí je složit ve věrohodný celek. Při vlastním procesu psaní se tak chtě nechtě mění z pouhého pozorovatele v interpreta, přičemž právě zdařilost jeho interpretace rozhodne o tom, zda čtenáři (v případě životopisu lingvisty lze navíc předpokládat, že to budou čtenáři poučení) zhodnotí jeho práci jako úspěšnou, či nikoli. Jestliže se interpretace zalekne, bude výsledkem jeho práce pouze suchopárný výčet dat, jestliže naopak přežene svou dychtivost, vystavuje se nebezpečí, že zjištěná fakta „přeinterpretuje“.
