摘要：Počátek roku 2017 přinesl publikování výsledku rozsáhlého projektu realizovaného v letech 2013–2016 na základě grantu uděleného Grantovou agenturou ČR více než desetičlennému týmu lingvistů převážně z ÚJČ pod redaktorským vedením Josefa Šimandla: Slovník afixů užívaných v češtině. Vedle knižní podoby je uživatelům k dispozici i v elektronické verzi: www.slovnikafixu.cz. Vzniklo rozsáhlé lexikografické dílo, novátorské předmětem i metodologií: soupis odvozovacích prostředků, zpracovaný na základě korpusů současné češtiny. V tomto smyslu je tento specifický slovotvorný slovník u nás první, obdobu nemá ani v jiných slovanských jazycích (s výjimkou Slovníku slovotvorných afixů současného ruského jazyka, 2016, který však nevznikl s využitím korpusů1 ). Pro historickou návaznost a kontext dosavadního lexikografického zpracování afixů i pro (obsahové a rozsahové) srovnání připomeňme Retrográdní morfematický slovník češtiny Eleonory Slavíčkové (Praha: Academia, 1975; založený na materiálu cca 64 000 slov) a pro slovenštinu Morfematický slovník slovenčiny (Miloslava Sokolová — Gustáv Moško — František Šimon — Vladimír Benko, Prešov: Náuka, 1999; na materiálu cca 70 000 lexikálních jednotek, uspořádaný abecedně), příp. výběrový Bázový morfematický slovník češtiny (Zbyněk Šiška, Olomouc: UP, 1998, 2005).
