摘要：Ne každý má to štěstí, aby jeho životní výročí připomnělo jeho rodiště, jak tomu bylo v případě prof. PhDr. Ludmily Urbanové, CSc. (14. 8. 1944), jejíž sedmdesátiny zaznamenaly regionální noviny Boskovicko pod titulkem „Slavná boskovická rodačka“. Ludmila Urbanová zanechala za sebou stopu nejen v Boskovicích, ale především ve svém oboru, anglické lingvistice. V Brně působila v letech 1992–1997 na Pedagogické fakultě MU jako vedoucí katedry anglického jazyka a literatury a následně až do současnosti na anglistice na Filozofické fakultě MU. Nejdéle byla činná na Slovensku, kde na prešovské Filozofické fakultě Univerzity P. J. Šafárika v Košicích strávila 27 let (1965–1992). Ve svém životě měla štěstí na celou řadu skvělých lidí, zejména pak na dvě mimořádné osobnosti, Josefa Vachka a Jana Firbase, kteří ji nasměrovali na její profesní dráhu a pomáhali jí vyprofilovat se po odborné stránce. Velký vliv na ní měla spolupráce s Janem Svartvikem, Karin Aijmerovou a Bengtem Altenbergem během několikaměsíčního studijního pobytu na univerzitě v Lundu v r. 1994, ale i s dalšími vynikajícími odborníky, Herbertem Schendlem ve Vídni nebo Hansem Sauerem v Mnichově. Svým mentorům se odvděčila neúnavnou prací v oboru, kterou pomohla posunout českou i slovenskou anglistiku na současnou úroveň. Nic z toho ale nebylo zadarmo a Ludmila Urbanová si vždy musela všechno tvrdě zasloužit. To platilo také o jejím profesorském řízení. Stejně jako v celém svém osobním a pracovním životě se i v tomto případě projevila jako bojovnice, která se nikdy nevzdává — což ostatně vyplývá z následujícího redakčního interview „na dálku“. Věřme, že jí tento osobní rys a životní elán ještě dlouho vydrží.
