摘要：Není příliš obvyklé, aby jazykovědná práce, byť slovníkové povahy a v rozšířené podobě, vycházela už potřetí. Její poslední podoba navazuje na úspěšný Morfematický slovník slovenčiny (Sokolová — Moško — Šimon — Benko, Náuka, 1999), je ale jen podle počtu stránek soudě výrazně větší (530 versus 690 stran). Vedle autorů v hlavní redakci, uvedených výše, na ní ještě spolupracovali František Šimon, Beáta Czéreová, Katarína Vužňáková, Vladimír Benko a †Gustáv Moško. Svým pojetím jde o práci se širším záběrem zachycující nejen, jak říká název, slovenské kořeny z cca 66500 slov, ale de facto i slovníkově uspořádanou slovotvorbu slovenštiny a morfematickou analýzu celého vstupního hesláře. Slovník mohl být v tomto posledním vydání už také korigován a doplňován daty ze Slovenského národního korpusu. Zapadá do kontextu více prací prešovských a dalších lingvistů týkajících se analýzy slovotvorby a jiných témat v širokém smyslu a jeví se jako práce mimořádně zajímavá a užitečná. Jakkoliv ve svém přístupu poučeně čerpá z některých podobných prací jinojazyčných z blízkých jazyků (polské 1979, ruské 1985, 1986 a ukrajinské 2002), nezmiňuje českou Slavíčkovou (E. Slavíčková, Retrográdní morfematický slovník češtiny, Praha, Academia, 1975), která jim všem předcházela a stojí za srovnání, i z důvodů inspirace.
