摘要：Již několikrát jsem v tomto časopise upozorňoval na vědecké akce,které vycházejí z intenzivní spolupráce českých a polských badatelů na poli výzkumu zemí Koruny české. Jaro letošního roku k nim přispělo dalšími dvěma konferencemi,které sice byly uspořádány „jen“ na regionální úrovni,přesto,nebo právě proto ale dosáhly poměrně slušného ohlasu mezi laickou veřejností — a zároveň si jako téma programově vytyčily české vazby daného města či regionu. 6.–8. dubna 2017 proběhla na knížecím zámku v Olešnici konference nazvaná Czeska historia Śląska. Ze szczególnym uwzględnieniem Oleśnicy i Księstwa Oleśnickiego,volně spjatá s čtyřsetletým výročím smrti knížete Karla II. Minstrberského,prapravnuka Jiřího z Poděbrad,jemuž vděčí za svou dnešní podobu tamní zámek i kostel,a s Českým rokem vyhlášeným při té příležitosti v Olešnici. Jednání probíhalo zčásti polsky, zčásti česky. Slavnostní zahájení v režii zástupců samosprávy (Olešnice a Chrudim), krajských institucí z Polska i České republiky a euroregionů Nisa a Glacensis připomnělo prolínání polských,německých a českých vlivů v dějinách Olešnického knížectví,význam historie pro formování společenské identity a šťastnou konstelaci,kdy lze o těchto různorodých podnětech jednat nezaujatě,na vědecké úrovni. Odbornou část konference otevřel Bogusław Czechowicz (Uniwersytet Opolski) úvahou nad aktuálními přístupy k výzkumu Slezska v České republice respektive českých dějin ve Slezsku. V záměrně kontroverzním příspěvku zdůraznil mj. to,že zejména polští badatelé stále do svých koncepcí nevčleňují konstrukci České koruny,že polské,ale i německé dějepisectví o Slezsku vynechává často české kontexty;čeští historikové se zase omezovali hlavně na tu část Slezska,která České koruně zůstala po ztrátách Marie Terezie. Czechowicz se vymezil také proti pojímání Lužic a Slezska jako jakýchsi vedlejších přívažků České koruny a postuloval jejich rovnocenné chápání jako korunních zemí. Připomněl přitom,že tato určitá deformace má své kořeny již v 15. století,kdy se český stát začínal formovat vlastně národnostně a utrakvisticky a z pohledu Českého království byly Slezsko a Lužice spíše německou a katolickou periferií. Česká historie,zejména v 15. a 16. století,se přitom podle Czechowicze odvíjela mezi Vratislaví a Prahou, což dosvědčuje také význam Slezska pro Minsterberky,potomky Jiřího z Poděbrad, kteří zároveň své tradice jasně zakládali v české (a královské) minulosti svého rodu..
