摘要：Jiří Hutečka byl dosud odborné veřejnosti znám jakožto odborník na vojenské dějiny díky svým knihám věnovaným americké občanské válce.1 Svou pověst potvrdil,když poslední knihu věnoval českým vojákům v první světové válce a pojal ji jako argument na metodologickém poli. Využívá v ní zdařile inspirace zahraničního soudobého bádání o Velké válce a koncept gender history,přičemž prakticky dokládá užitečnost této kategorie v širším historickém výkladu.2 Zároveň lze jeho práci číst jako kritický příspěvek do literatury,jež se v posledních letech objevila v souvislosti s připomínkou sta let od začátku (a brzy již od skončení) první světové války. Autor čtenářům předkládá — půjčíme-li si příměr ze světa literatury — spíše novelu než román. Hlavními „postavami“ příběhu jsou tři vzájemně provázaná „m“ — motivace,morálka a mužnost. Ta procházejí celým výkladem,který zachycuje a umně vykresluje válečnou zkušenost mužů v c. a k. uniformách vystavěnou na interpretaci ego-dokumentů — válečných deníků,korespondence i pamětí či vzpomínek sepsaných s delším časovým odstupem. A to i těch,jež byly rámovány optikou vítězů,v níž čeští vojáci jakoby v předtuše samostatného národního státu během první světové války vlastně „nikdy pořádně nebojovali“..
