摘要：Psycholingvistické zkoumání jazyka a jeho užívání bylo v českém prostředí po řadu let víceméně ignorováno. Určitý posun nastal na samotném konci minulého století,kdy se začaly objevovat práce,jejichž cílem bylo seznamovat čtenáře s dosavadními psycholingvistickými výzkumy a poznatky (např. Nebeská,1992). Dalo by se říci,že česká psycholingvistika byla v plenkách. Od té doby již uplynul nějaký čas a kromě dalších přehledových prací (např. Smolík,2007;Bordag,2005;Schmiedtová — Flanderková,2012) a českých překladů zahraničních monografií a učebnic (např. Schwarzová,2009;Eyseneck — Keane,2008;Altmann,2005) vyšly i první původní psycholingvistické studie zabývající se češtinou (např. Schmiedtová,2011;Schmiedtová — Sahonenko,2008;Bordag — Opitz — Pechmann,2006;Bordag — Pechmann,2007;Bordag — Pechmann,2008;Smolík,2005;Smolík,2010). Psycholingvistikou se u nás sice dosud zabývá jen omezené množství badatelů,na druhou stranu však platí,že se člověk dosud psycholingvistikou nedotčený má o co opřít a z čeho vycházet. Česká psycholingvistika z plenek již vyrostla..
