摘要：Slovo „jazyk“ lze samozřejmě používat mnoha různými způsoby,je však rozumné předpokládat,že jeden z nich je primární. Mluvíme-li tedy např. o angličtině,jaký typ entity máme na mysli? Nebo přesněji,máme na mysli entitu sociální,či ne-sociální (v individuálně-psychologickém slova smyslu)? Rozumná odpověď zní,že jazyk je entita sociální. Je samozřejmé (nebo se to tak aspoň zdá),že součástí anglické slovní zásoby je něco,co je společné všem uživatelům tohoto jazyka,nebo něco,co všichni jeho uživatelé sdílejí;a jakákoliv entita s takovými charakteristikami je z definice sociální. Za „vědeckou“ odpověď na tyto otázky (viz např. Chomsky,1965) se však všeobecně považuje názor,že lingvistika je součástí kognitivní psychologie,z čehož vyplývá,že např. angličtina je — přinejmenším primárně — individuálně-psychologická (tj. ne-sociální) entita. V této kapitole argumentuji,že správnou odpověď na uvedené otázky neposkytuje věda,ale zdravý rozum..
