出版社：Institute of Sociology, Czech Academy of Sciences
摘要：Na konci loňského roku vydalo nakladatelství Filosofia ve své ediční řadě „Filosofie a sociální vědy“ monografii shrnu jící dlouholetý kriticko -teoretický výzkum sociálního uzná- ní jedné z nejvýznamnějších českých filosofických a sociál něvědních osobností současnosti, Marka Hrubce, který řídí Centrum globálních studií AV ČR a UK v Praze. Publikace je mimořádně svěžím počinem na poli současné filosofie a so_x0002_ciálních věd především díky své aktuálnosti, která kontras tuje s tradiční výukou na českých univerzitách, která poza pomíná na dennodenně prázdný břuch globálních chudých. Autor se z kriticko -teoretické perspektivy obrací k množ- ství témat na poli politické, morální a sociální teorie součas nosti, která se soustřeďují kolem pojmu spravedlnosti (mezi nimi důležitou roli zastupuje i genderová nerovnost), a kla de si mimo jiné otázku, zda není současná filosofie a so ciální věda falešně slepá k hladu a chudobě, které zmítají velkou částí světové populace (s. 16–17). Ústředním moti vem knihy je tedy téma zneuznání, respektive snaha zachy tit paradigma uznání v přechodu ke globálnímu kontextu. Avšak největší tvůrčí přínos leží ve vytvoření konceptu ori ginální metodologické základny kritické teorie a naznače ní jejího rozvinutí v teorii sociálního a politického uznání. Monografie tak navazuje na výsledky Hrubcova mnohale tého výzkumu (myšlenkový vývoj směřoval od Hegela přes multikulturalismus ke kritické teorii), které byly postupně publikovány v řadě prací a předneseny v různých částech světa. Kosmopolitní charakter knihy je ještě podtržen za- řazením abstraktu v čínštině vedle anglického resumé. Pro položení základů své alternativní kritické teorie vede Hru?bec dialog s různorodými pojetími myslitelů a myslitelek posledních desetiletí (i některými významnými osobnostmi genderové teorie), mezi něž patří například Michael Wal?zer, Axel Honneth, Nancy Fraser, Charles Taylor, Iris Mari?on Young, Robert Fine, Wiliam Robinson, Leslie Sklair či Ulrich Beck. Ostřeji se vyrovnává s liberálním přístupem na příkladu politické filosofie Johna Rawlse.
