出版社：Institute of Sociology, Czech Academy of Sciences
摘要：Simone de Beauvoir v roce 1949 napsala, že spor o feminismus je téměř uzavřen a její kniha Druhé pohlaví je pokusem udělat za neko nečnou debatou o ženství a místě ženy na tomto světě konečnou tečku.1 Po více než půl století musíme konstato vat, že vztahy mezi mužem a ženou nejsou rovnoprávné a mýty, které opřádají ženu, stále nalézají uplatnění v životě naší západní společnosti. Současná feministická teorie ale není jednotná v názoru, jakým směrem by se mělo úsilí o dosažení genderové rovnosti a odstranění marginalizované- ho postavení ženy ve společnosti ubí- rat. Má se boj za emancipaci zaměřit na univerzalistický ideál rovnosti a oce nění každého jedince jako lidské bytos ti nebo je tento univerzalistický princip vždy skrytě androcentrický? Je cestou k odstranění genderové nespravedl nosti dekonstrukce opozice mezi muž- stvím a ženstvím, a tudíž rozpuštění skupiny jako takové? Vede k odstraně- ní genderové nerovnosti pozitivní uznání osobitosti žen nebo právě hle dání společné ženské zkušenosti a vyzdvižení specifické povahy žen jako sociální skupiny vede k esenciali_x005f?zaci a zvěcnění femininity? První významné feministické práce druhé vlny feminismu rozvíjely zejména egali tární, individualistický feminismus2, který se opírá o univerzalistický před poklad sdílené lidskosti. Jeho cílem je smazání rozdílů a uznání univerzální lidskosti, stejné pro muže i pro ženy. V různých obměnách se pak v rámci feminismu objevovaly diskuse mezi esencialismem a antiesencialismem, rovností a diferencí, kulturou a politickou ekonomií. V posledním čtvrt století se debata o pojetí genderové identity a odlišnosti v rovině kulturní analýzy odráží ve sporu mezi antiesencialistickým odmítnutím spe cificky ženské identity a zdůrazněním ženských zkušeností, hodnot a vlastností v duchu multikulturalismu. V sociálně-politické rovině se feministická debata odráží ve vztahu mezi ekonomií a kulturou, tedy sociální politikou redistribuce a kulturní politikou uznání. Severoamerická sociálně-politická kritická teoretička Nancy Fraser zastává názor, že spravedlnost dnes vyžaduje jak přerozdělování, tak i uznání a ve své teorii spojuje neesencialistickou kulturní politiku uznání s egalitární sociální politikou redistribuce. K těmto sporům o uchopení genderové nespravedlnosti ve společnosti se přidává další problém, neboť kom?plexní genderové vztahy a genderová odlišnost dnes nemohou být nahlíženy odděleně od dalších vzájemně se protínajících rozdílů jako třída, sexualita, rasa, etnická příslušnost, národnost, věk apod.
