摘要：Soudobá moldovská stranicko-politická soustava představuje velmi pozoruhodný předmět studia v rámci výzkumu vývoje postkomunistických (postsovětských) systémů či spíše quasi- nebo protosystémů politických stran, a to v několika různých oblastech badatelského zájmu (cf. Strmiska 2000). Jednu z těchto oblastí představuje vývoj pólů a polarity v postautoritářských stranicko-politických uspořádáních (cf. Strmiska 2001). Utváření stranicko-politických pólů jakožto formací ztělesňujících hlavní volebně-politické opce a hlavní operační jednotky příslušného stranicko-politického uspořádání1 a s tím související utváření polarity, zahrnující nejen ustavení určité konfigurace pólů, nýbrž do značné míry rovněž souboru predispozic pro reprodukci základních vzorců interakcí hlavních stranicko-politických formací, představuje klíčový moment v procesu profilování a “zrání” pluralitních kompetitivních systémů politických stran. Tak tomu bylo a je i v případě více nových (a více méně “nezralých”) stranicko-politických soustav, zrodivších se v rámci procesů transformace autoritářských a totalitárních režimů. Je ale třeba připomenout, že se zde jedná o osobitou kapitolu studia utváření stranicko-politické polarity.2 Dynamika a charakter vyústění procesu formování pólů a polarity v transformujících se politických systémech a politických obcích nemůže být totiž posuzován striktně podle stejných měřítek, jež nalezla uplatnění v případě stranických systémů, jimž bylo dopřáno “zrát” a rozvíjet se po dlouhá historická období v prostředí ušetřeném traumatizujících momentů mocensko-politické, socio-kulturní a případně i socio-ekonomické diskontinuity. Tato okolnost musí být vzata plně v úvahu při konstrukci perspektivy vhodné pro rozvoj efektivního zkoumání a srovnávání jevů spjatých s utvářením stranicko-politické polarity. Je přitom zřejmé, že takových potenciálních badatelských perspektiv, v kontextu studia profilování stranických systémů více či méně legitimních a aplikovatelných, je celá řada, přičemž v rámci každé z nich mohou být favorizovány různé postupy a pozornost věnována v různé míře jednotlivým aspektům zkoumané problematiky. Tato studie představuje pouze dílčí příspěvek k výzkumu polarity postautoritářských multipartismů, soustřeďující se na posouzení geneze konfigurace hlavních a vedlejších stran-pólů či aliancí-pólů v kontextu vývoje soudobého moldovského multipartismu (se zvláštním zřetelem k jeho evoluci v závěru devadesátých let XX. století), multipartismu, jenž by mohl být v řadě ohledů považován za příklad ”chaotické” (inchoate) či ”slabě institucionalizované” stranické soustavy s doposud málo stabilními, resp. obtížně identifikovatelnými vzorci převládajících stranicko-politických interakcí, jakož i s do značné míry neustálenými vazbami klíčového významu v komplexu společnost – politické strany a systém politických stran – stát.
