摘要：Is it possible to read Don Quijote de la Mancha as a work representing modernity,and if so,in which sense? So sounds the question that this essay tries to answer.On the one hand,Close has warned about the problems of the romantic reading of Don Quijote,like,for instance,to assert that the book symbolizes Spain or an epoch.But,on the other hand,Cervantesʼ major work is in contact,through Huarte de San Juan,with the problem of truth,developed by renaissance thought in 16.century.That problem of truth,and the origin of knowledge criticism,is interpreted by Kundera as characteristic of modernity,even if different to the tradition founded by Descartes.
其他摘要：V eseji Zneuznávané dědictví Cervantesovo z roku 1986 staví proti sobě Milan Kundera dvě podstatné osobnosti evropské moderní kultury: Descarta a Cervantese.Jejich dobový přínos považuje za stejně významný: „Pro mne totiž zakladatelem novověku není jen Descartes,ale též Cervantes.“1 Z jeho úhlu pohledu představuje Cervantes jakýsi druh alternativy k tradici,kterou započal Descartes: „Je-li pravda,že filosofie a vědy zapomněly bytí člověka,zdá se mi o to jasnější,že spolu se Cervantesem se narodilo velké evropské umění,které není ničím jiným než právě výzkumem tohoto zapomínaného bytí.“2 Podle Kundery je nejdůležitější charakteristikou Cervantesova románu jeho pojetí světa jako „mnohoznačnosti“,jako „světa života“.Jde o to,že veškeré absolutní pravdy se roztříštily a všechny jistoty se vytratily (tedy o stejnou myšlenku,ze které vychází Descartes ve své Rozpravě o metodě).Jediná jistota,která Cervantesovi paradoxně zbývá,je,že nic není jisté,což Kundera nazývá „moudrostí nejistoty“.
