摘要：Opětovné čtení (re-reading) získává jako jedna z důležitých metod výkladu literárních děl stále větší oblibu nejen v západoevropské,ale i středoevropské literární vědě. Je překvapující,že česká literární věda tak sporadicky využívá široké metodologické škály,která se tu nabízí,počínajíc dekonstruktivním čtením v duchu Jacquesa Derridy a Paula de Mana,přes nový historismus a jeho strukturu historického kontextu,až po feministické způsoby čtení a postkoloniální studia. Martin C. Putna svou prací upozorňuje na tento nedostatek české literární vědy a jako už tolikrát během své životní dráhy iniciuje rozpravu,jež může být pro literárněvědnou oblast blahodárnou inspirací.
