摘要：S různými druhy zvířat máme různé vztahy,které se mění v čase a prostoru. Slovy Tima Ingolda (1988,1): „Lidský pohled na zvířata a přístup k nim jsou stejně variabilní jako lidské vztahy. Vychází z úžasné rozmanitosti kulturních tradic,které jsou obecně považovány za punc lidství.“ Nejenže je lidský přístup ke zvířatům variabilní,ale i samotné vztahy nabývají několika podob a jsou víceúčelové. Velkou roli ve vnímání tohoto vztahu hraje kulturní a sociální prostředí. Vztah může v jednom prostředí nabývat čistě pragmatické úrovně,v jiném prostředí může být emocionálním. Někde je zvíře nástrojem,jinde respektovaným a rovnocenným partnerem. V našem kulturním prostředí se zvířata dělí na několik podskupin („užitková“,„divoká“,„domácí mazlíčci“) a ke všem z těchto podskupin máme naprosto odlišný vztah. Tato klasifikace zvířat je paradoxní; od některých se snažíme odlišit,jiná bereme jako komodity (v zemědělství,obchodu či potravinářském průmyslu),další nám nahrazují či doplňují naše sociální vztahy. Ve všech případech jsme však od nich v našem kulturním prostředí odděleni hranicí. Na jedné straně této hranice stojí člověk,na druhé zvíře.
