摘要：V návaznosti na dramatický nárůst globálního masového turismu,ke kterému dochází během 2. poloviny 20. století,se od 70. let rozvíjí systematická snaha o antropologickou a etnologickou reflexi tohoto fenoménu,bez nějž si moderní společnosti dnes již nelze představit. Monografická publikace Antropologie turismu,ve které se přední česká antropoložka a historička umění Barbora Půtová otázce turismu a možnostem jejího teoretickometodologického rámování rozsáhle a synteticky věnuje,vyšla ironií osudu pár týdnů před drastickým omezením celosvětového cestovního ruchu v důsledku opatření proti šíření nákazy novým koronavirem (SARSCoV-2). Ať už se v budoucnu s turismem stane cokoli,jedná se o práci,jež nabízí vodítka pro porozumění této komplexní aktivitě nejen z hlediska aktérů,kteří se jí – v různých rolích – věnují,ale i z hlediska (kulturních,sociálních,ekonomických,politických) změn,k nimž dochází v rozličných prostředích,kam vlny turistů se všemi svými symbolickými i materiálními atributy dopadají. O to zajímavější je číst tuto knihu tváří v tvář náhlému ustrnutí turistického ruchu,neboť (nezamýšleně) umožňuje představit si dopady neočekávané absence turismu v jednotlivých „destinacích“ a uvažovat o tom,jak si globální kapitalismus s lokálními komunitami či společnostmi – jemně řečeno – pohrává.
