摘要：Č eská,resp. československá,slovesná folkloristika patřila po celé 20. století k mezinárodně nejvýznamnějším,a i na tzv. Západě k nejrespektovanějším oborům našich humanitních a sociálních věd. Přispívala k tomu jak dlouhodobá tradice výzkumu na tomto poli sahající k zakladatelským osobnostem typu Karla Jaromíra Erbena,tak i působení řady vynikajících badatelů,jako byli např. Václav Tille,Jiří Polívka,Jaromír Jech,Dagmar Klímová,Gustav Jungbauer (představitel německojazyčného národopisu),Bohuslav Beneš,Oldřich Sirovátka a mnozí další. V neposlední řadě,a možná především,je pak nutno zmínit bezprecedentní souznění naší folkloristiky s globálními výzkumnými a teoreticko-metodologickými trendy,ať už jde o příklon k paradigmatům difuzionistickým či funkčně-strukturálním. „Ztrácet dech“,byť ne bezezbytku,u nás začala folkloristika,i díky mocensko-ideologickým zásahům do jejího pozoruhodně kosmopolitního diskurzu,až v 70. letech 20. století. Po jistém mezidobí pak na naší (a minimálně i evropské) odborné scéně,a zároveň ve sféře mediální až popkulturní,zazářila po roce 2000 díla Petra Janečka věnovaná moderním pověstem a své první texty zároveň publikovali i další dnes již uznávaní slovesní folkloristé nejmladší generace – Jan Luffer,Jaroslav Otčenášek a Adam Votruba. Tento nepochybný,extrémně silný a nespornými špičkovými mezinárodně recipovanými vědeckými výsledky podpořený revival folkloristických bádání u nás nejnověji doplnila práce Jana Pohunka.
