摘要：Donald Roy ve své dnes již klasické etnografické práci (1959) popsal jednání dělníků pracujících šest dní v týdnu u továrního pásu vyrábějícího plastové součástky. Pracovníci se střetávali s ohromnou monotónností práce,a tak si vyvinuli rozličné strategie v boji s touto jednotvárností. Royovi se na základě dvouměsíčního zúčastněného pozorování povedlo detailně vylíčit sociální interakce dělníků,kterými narušovali plynutí práce a času. Operátoři pásů si díky rozrušení a rozfázování běhu času utvářeli „přirozené“ prostředí malé „neformální“ sociální skupiny v krátkých tematicky laděných svačinových pauzách (pauza na kávu,pauza na broskev,pauza na banán,pauza na kolu). Pravidelně se opakující schéma odpočinkových časů naplněné různými druhy verbálních interakcí se tak stalo klíčovým zdrojem uspokojení z práce. Toto pravidelné narušení institucionálního řádu však nemělo negativní dopad na produktivitu práce a stalo se její přirozenou součástí.
