摘要：Slovník je zpravidla prvním a nejhmatatelnějším výrazem řešení potřeby přemostit rozdíly mezi dvěma jazyky a kulturami a umožnit či usnadnit vzájemné dorozumění. Je to jazykový i kulturní most mezi dvěma lidskými entitami. Lexikografický a tedy i primární systematický jazykový kontakt se proto zpravidla vždy opírá o dvoujazyčný slovník,v ideálním případě o slovníky dva,z prvního do druhého jazyka a pak zpátky. V počátečním rozvažování tu zřejmě zvítězil pohled pragmatický,a tedy asi větší potřeba rozsáhlé vietnamské komunity žijící v ČR. Ten rozhodl o tom,že se sestaví slovníky oba,oběma naznačenými směry,ale začne se česko-vietnamským a až potom i slovníkem opačným. A protože jde o jazykové potřeby relativně rozsáhlé a etablované menšiny,ovlivnilo to i rozhodnutí o rozsahu slovníku: jde tu už (nepřesně řečeno) spíše o velký překladový slovník,jakým u nás disponují jen jazyky mnohem větší. Zároveň je toto dílo (v dalším jen Slovník) i trochu hozenou rukavicí tam,kde se předpokládá,že bez institucionálního zajištění už velký slovník není myslitelný. Myslitelný a možný je,byť za jistou cenu.
